Naše cesta začíná na vlakovém nádraží, kde si můžete nechat automobil, pokud byste s ním přijeli. První rozhledna, na kterou se vydáme, se jmenuje Na Signálu. Název rozhledny je jasný. Nachází se na vrcholu Signál ležícím Podorlické pahorkatině. Dovede vás k němu červená turistická značka vedoucí přes železniční nádraží. Na této cestě se nachází také naučná stezka Člověče, rozhlédni se kolem sebe, která seznamuje výletníky s faunou a flórou lesa. Na Signálu je altán, kde můžete posvačit svačiny z domova. Ze Signálu se vydáte po žluté značce směr Hronov. Při cestě budete nacházet naučné cedule z již zmiňované naučné stezky a půjdete také kousek po Stezce Českem. Na konci Žďárek odbočíte do leva ze Stezky Českem a vydáte se již pouze po cyklistické stezce směr rozhledna Na Větrné horce. Půjdete cca 1500 metrů a jste na rozhledně. Po vystoupání do výšky cca 18 metrů se vám naskytne pohled na probouzející se jarní krajinu. Odkud je krásný výhled na panorama Krkonoš, Broumovska, Adršpašských skal, Stolové hory v Polsku a okolí Náchoda. Cesta zpět bude po cestě nesoucí označení Cesta psa Voříška, která vede po červené turistické značce. Označení cesty je inspirována pohádkou Karla Čapka. Po této cestě dojdete do Hronova, kde se můžete občerstvit v místních restauracích či si zajít na kávu a zákusek do místních cukráren. Zpět k zaparkovanému automobilu vás dovede červená turistická značka. V nohách budete mít 15 kilometrů, 2 rozhledny a nekonečno výhledů.
Nedaleko od Hronova se nachází vyhlášená Včelí farma Rokytník. O fungování farmy nám povypráví paní Simona Adamcová, majitelka farmy.
Včelařit jsme začala v roce 2003, kdy jsme první 3 včelstva pořídili jako terapii pro tátu, kterého srazilo na kole auto. Přišel o pravou ruku a včely měly být terapií na jeho zlomenou psychiku. Akorát se nám to trochu zvrtlo a z původních tří máme dnes 300 včelstev. Vystudovala jsem pražskou konzervatoř a hrála na saxofon a klarinet. Na začátku jsem o včelách tedy nevěděla vůbec nic, a tak jsem nastoupila na včelařskou školu do Nasavrk a začala se učit o životě včel. Pak jsem absolvovala i stáž na naší největší včelí farmě na Moravě a bylo jasno- vyměnila jsem svět reflektorů a potlesku za život ve společenství včel. Dnes to vnímám tak, že my máme včelky a ony mají nás. Žijeme si tak nějak pospolu.
Jak vás jako ženu napadlo pustit se do včelí farmy? Přiznám se, že si včelaře představuji spíš jako muže.
Napadlo to mého doktora, kterému jsem se svěřila s tou nešťastnou nehodou a na jeho radu jsem první úly jako terapii pořídila na zahradu našeho domu. Jenže ono to nebylo tak jednoduché, jak pan doktor říkal. Včely se hned první rok vyrojily a uletěly k sousedovi na strom a já pochopila, že se budu muset naučit se o ně postarat. Na stáži, kde jsem jen za jídlo a ubytování celé léto pracovala a byla přítomna u všech prací během roku, mi ty včely učarovaly. Ten způsob života se včelami. Když jsem odjížděla, už jsem věděla, že vyměním lásku k muzice za lásku ke včelám.
Chováte neuvěřitelných 300 včelstev. Jak dlouhá vám trvá, než stočíte všechny včelíny?
Medy stáčíme postupně tak, jak dozrají. Včely nosí řídkou šťávu do úlů, musí ji zahustit, zavíčkovat a pak teprve je med připravený ke stáčení. Bereme jen přebytky, vždycky musí zůstat v úle dostatek potravy pro včelí společenství. Třeba květové medy stáčíme zhruba deset dní. Máme díky strojům velkou kapacitu, dokážeme stočit až 300 kg medu za hodinu. V sezoně je obrovské množství práce, kterou musíme stihnout za malou časovou jednotku, tak jsme technicky vybaveni tak, aby práce měla u nás klidný chod a přitom frčela. Poslední lesní medy se stáčí déle, neboť už se musí vždy po stočení posledních medů doplnit cukerné zásoby na zimu. Ale je to jako se všemi pracemi u nás, než někde skončíte, navazuje další práce nová. Takže se jede v podstatě od dubna do října non stop.
Děláte vše sama nebo máte nějaké pomocníky?
Sama bych to určitě nezvládla. Mám přítele, který pracuje se mnou. On má obrovský fyzický potencionál. Veškerou fyzicky náročnou práci zastane. Fyzičku si pravidelně posiluje lezením na místních pískovcových skalách. A já jsem srdcem toho chovu. Mám na starosti chovy matek, tvorbu oddělků, protirojové kontroly, značení matek a veškeré odborné včelařské práce. Spolu se nám dobře funguje. Občas nám chodí pomáhat i náš 13letý syn.
Včelstva máte umístěna v kouzelné broumovské krajině. Odvíjí se od toho také chuť medu?
Tak jednoznačně. Já říkám, že dobrý med nedělám já, ale moje včely a především lokalita, ve které se naše včely pohybují. Lokalita Broumovska je naprosto kouzelná nabídkou snůškových zdrojů. Včely jsou přímo závislé na tom, co se v poloměru 3 km vyskytuje. Naše stanoviště vybírám tak, aby v doletu byly vrby, javory, ovocné stromy, ale i louky a pastviny. Lesní porosty jsou naštěstí všude kolem a v nich lesní maliny a ostružiny, které dávají našim medům lahodnou chuť. Smrkové porosty jsou i dobrým zdrojem tzv. medovice-sladké šťávy, kterou vylučují mšice a včely ji donáší do úlů jako lesní med. Absence řepkových polí, minimum intenzivního zemědělství dává našemu medu nezaměnitelnou barevnou chuť. Ano, zdejší krajina plná nesečených luk a pastvin v režimu ekologického zemědělství je receptem na dobrý med.
V loňském roce jste získala za Rokytnický med lesní květový ocenění Potravina a potravinář Královéhradeckého kraje. Co pro vás toto ocenění znamená?
Ocenění pro nás znamená, že stojíme na správné cestě. To, že lidem náš med chutná, je uznáním toho, že naše práce má hlubší smysl nejen pro nás, ale i pro naše věrné zákazníky. Moc si toho vážíme. Jsme rádi, že i tak maličký Rokytník teď už hodně lidí hledá na mapě, hodně lidí za námi i jezdí.
Díky umístění vaší farmy v klidné přírodě Broumovska se nabízí také možnost ubytování a rozvoj apiterapie. Přemýšlela jste někdy, že byste se vydali také tímto směrem?
Přemýšlela, napadají mě různé myšlenky. Ale den má jen 24 hodin a když se 17 hodin pracuje, někdy se musí taky spát. Takže teď to časově nepřipadá v úvahu.
Co se mi ale v tom fofru povedlo a na to jsem hrdá, že jsem pár lidí obrátila na víru včelařskou a z původně našich zákazníků jsem udělala taky včelaře. Sice jsem je ztratila jako zákazníky, ale našla v nich včelařské přátele. Ono někdy stačí si vyslechnout, jak mají náročné profese a že jim v tom jejich životě chybí únik. A pak se díky nám přihodí, že si včelky pořídí třeba i pilot boeingu nebo ředitel pivovaru. Nemáme teď časovou kapacitu apiterapii provozovat, ale věřím tomu, že tím, že vytváříme oddělky (mladá včelstva) a prodáváme je začínajícím včelařům, tak tu léčebnou sílu včel posouváme zase dál do dalších otevřených srdcí, kde si včelky určitě najdou svoje místo…
Výborný Rokytnický med si můžete zakoupit přímo v prodejně v Rokytníku nebo se podívejte na webové stránky www.rokytnikvcely.cz a tam naleznete seznam míst, kde prodávají Rokytnický med.